Cesta za snem TV

Jedeme v tom spolu - Jan Povýšil

Cesta
Přidáno 24.05.2017
Lajk

Honza Povýšil měl 15 let, když se utopil … byl se školou v Itálii a na jedné ze skluzavek si zlomil vaz. Neztratil vědomí. Vznášel se pod hladinou, sledoval spolužáky, jak skotačí ve vodě. Nikdo si ho nevšiml. Nemohl hýbat rukama ani nohama. Zadržoval dech přes dvě minuty. „Je zvláštní, že si nevybavuju žádnou paniku. Uvědomoval jsem si, že je to konec. Buď se udusím nebo začnu dýchat vodu.“ Nadechl se. Plíce zalila voda. Mozek vypnul systém. Srdce přestalo tlouct. Krev se zastavila uvnitř žil… „Smrt není špatná. Je to osvobození. Žádná bolest, žádný strach. Jen tma. A klid. Na konci není nic.. ale hezké nic.“ Po šesti minutách Honzu objevili. Vytáhli a nahodili. Vrátil se. Jen pár měsíců od této události byl Honza zpátky u bazénu. Slezl do něj z invalidního vozíku. „Vody jsem se nebál. Voda nemůže za to, co se mi stalo. Za to si můžu sám. Ve vodě jsem svobodný. Vozík zůstane na břehu a já můžu cokoli.“ Začal plavat. Trénovat. Hodiny, dny. Desítky, stovky hodin v bazénu. Rok po úrazu jel na mistrovství světa. Během šestnácti let absolvoval pět paralympijských her a dovezl pět medailí. Je jedním z nejlepších plavců na vozíku. Prosazuje se jako profesionální fotograf. „Sport je číslo jedna. Ale abych přežil, musím pracovat na tři menší úvazky.“ S Honzou jsme se bavili o jeho znovuzrození, o životě i smrti, o motivaci bojovat i dnům, kdy nic nedává smysl. „Lidi, co furt řešíte? Když nejde o život, jde o … něco o tom vím.“

Komentáře ke článku

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.